Reklama
 
Blog | Daniel Hrnčíř

Dopis pro pána z Nazaretu

Dobrý den,

 

 

bylo to včera, kdy jsem jel domů vlakem a stavoval jsem se pro pití v Bille na hlavním nádraží v Praze. Bylo tam více lidí jako já. Prostě lidí, co kupovali věci do vlaku. A paní prodavačky, které ty věci prodávaly.

Neslavím Vánoce. Není nás mnoho, ale je nás dost. Dost lidí, kteří nechápou ty nákupní horečky. Zadlužování. Stres. Tradice. Uklízení. A spoustu jiných věcí.

Ale ač Vánoce neslavím, tak pokud po někom něco chci, usměji se na něj a poděkuji mu. Paní prodavačka se zeptala pána přede mnou, zda má Billa kartičku. Neměl. Naštvaně. Neměl ji naštvaně. O tom jsou asi ty naše slavné Vánoce. Slavit je navenek a v srdci mít šedo a pusto. Asi ho to sralo, že se musí bavit s někým, kdo má nízkou práci. Byla to Slovenka. Zasraný přistěhovalec, který nám krade naši práci. Děvka. Prodejná!

Reklama

Nerozhodilo jí to. Ani mě. Počkal jsem na stejnou otázku. Neodpovídal, dokud se na mě paní prodavačka nepodívala. Oplatil jí úsměv a dal jí peníze do ruky. Nehodil jsem je na pult do misky. Poděkoval a odešel. Nebylo to kdovíjaké gesto. Ale žádná prodavačka nechce velká gesta. Ne od neznámých lidí.

Dělám to vždy. Nejen na Svátky. Pokaždé, když po někom něco chci. Není to jen o slušnosti. Upřímně, já nedělám věci ze slušnosti. Možná to byla opravdu jen zasraná Slovenka. Třeba dává nadřízenému. Třeba nám krade práci. Třeba vydělává peníze na doktorát z astrofyziky ve Finsku…

Třeba dalších tisíc lidí, které potkáváme na ulici, za ten úsměv nestojí. Víte, ten čas je prostě drahý a ti lidé bezcenní. A co teprve ti, které ani nevidíme. Důležitý je jen bramborový salát, uklizená skříň a zabalené dárky. Koupit nový Apple i5. Hlavní je vědět, co je to retina displej a pokud na to nemám, tak si dovézt šedáka někde pod pultem. A pokud na to nemám ještě víc, tak Cetelem nebo Homecredit. A pokud ani na to, tak pak jiná lichva…

Úsměv. Podání ruky. Není to o slušnosti. Je to spíše o cti. Nejen na Svátky. Ale kdyby aspoň na ně. Kdyby aspoň na ty Svátky rozlili lidi ze svého srdce do okolí klid. Kdyby vznikly oázy pohody. Hospody zpívajících lidí – notně falešně a posílených alkoholem. Ulice plné divných umělců a dámy, které by dávaly polibky na potkání. Byl bych šťastný.

Pokud jste se pane Nazaretský zabil kvůli tomu, abychom měli každé čtyři roky nové auto, televizi, ledničku, počítač ob rok a mobil též, tak to jste chcípat tedy vůbec nemusel. Pokud to bylo kvůli Židům, tak to se taky nepovedlo. Církev není lepší a muslimové vás mají jen jako jednoho z mnoha.

Děkuji za Vaši oběť. Ale nepovedla se. Nebudeme si tady lhát. Důležitá není myšlenka, přání krásného dne, ani to omílané zdraví. Ale pouze TEN majetek.

Ale abys neřekl, že ti jen nadávám (sorry za to tyknutí). Díky za všechny ty ryby! Za přátele. Za možnost otevřené mysli. Za cestování. Za čaj. Za knihy. Za přítelkyni. Za život a tak… Víš, není to úplně lehký a dost věcí mě mrzí. A většina mě sere, ale já se mám dobře. A za to díky!

Nicméně i já budu mít na tebe jedno přání. A neboj, do úplného patosu nezabřednu. Jasně, že bych chtěl světový mír. Robotickou generaci jako správný nerd. Trochu větší kozy u mé přítelkyně (ale i tak dobrý), víc času a méně práce a taky život, vesmír a tak vůbec.

Nicméně, pane z Nazaretu, já si přeji, aby ses vrátil v čase a udělal ze mě toho nejobyčejnějšího člověka. Přeji si, abych pouze řešil nový mobil. Aby moje cestovatelské choutky končily Itálií. Aby má přitelkyně byla stejně povrchní jako já. Abych na pankáče shlížel shora. Aby mí kamarádi byli jen na jedno použití. Aby mi šlo pouze o to, kde smočím svýho ptáka. Aby moje duše a srdce bylo šedé jak nádraží v Nymburku. Aby mě prodavačka dotazy pouze otravovala. Abych nenáviděl z celého srdce cikány. Abych plival na zem. Abych kouřil cigarety na zastávce. Abych nepoužíval mozek. Abych byl pokrytecký. Aby za moji nezaměstnanost mohli Ukrajinci, Slováci a jiná pakáž z Východu. Abych odsuzoval to, co sám dělám. Abych se choval jako většina. Aby za mé chyby mohli cizí, hlavně učitelky. Aby mi stačila k životu Nova a Prima.

Prostě abych nemusel nic řešit a ničím se trápit.

Předem mnohokrát děkuji za kladné vyřízení žádosti.

S pozdravem a přáním krásného týdne:

Jeden z tvých synů, kterého smíš soudit pouze Ty.