Nikdo nepracuje… 8 hodin, 5 dní v týdnu po 252 dní v roce. Což je tedy naprosto v pořádku. Samozřejmě, že asi teď budeme všichni dělat, že ráno chodíme do práce na osmičku – přesně! Hlavně teda já.
A vůbec – hákujeme od nevidím do nevidím, na oběd máme maximálně půl hodiny a cigárko kouříme za stolem, abychom naši efektivitu podpořili. Kruci! Tak mě to štve. A tím nemyslím nic konkrétního (i když ranní vstávání opravdu nenávidím).
Štve mě, že už od počátku pořád něco posunujeme do budoucna, a co jde přes generace, je i pracovní doba. Že se už ani pořádně nesnažíme skrývat, že nic neděláme, je až druhotné. Je mi smutno, hlavně z toho, že bychom se všichni mohli mít lépe. To ovšem předpokládá, že budeme mít koule, tak nějak to prubneme a řekneme si: “Je asi konečně čas zase změnit čas strávený v práci.”
K čemu je nám ta neustálá optimalizace výkonů? Všude PC, tablety, telefony a nemyslím si, že bychom měli víc času než naši otcové. Předci si klepají na čelo a říkají si: “Do prdele, proč jezdí do práce, aby si zapnuli FB?” A mě ta myšlenka zatraceně hlodá. Proč chodíme na osm hodin do práce po 5 pracovních dní? Abychom splnili nějaké kvóty dané zákonem? Přestali bychom makat snad úplně, kdyby se uzákonila doba 6 hodin? Vypadalo by to stejně? Hodinka na obídku, půl hodinky na cigárka a na sraní, dalších třicet minut na kolegyně, která nám nedá, a nakonec deset minut na kafe?
Pravda je, že tyhle revomyšlenky mě napadají snad jen proto, že si víceméně na nic nestěžuji, což je možná to nejhorší. K vyhoření nakročeno ještě nemám, ale bojím se, že bych mohl mít. A zatraceně se mi líbí nápad, který zkoušejí v nějakém skandinávském městě: dejme peněžní základ všem – těm co pracují, i těm, co ne.”
Jasně! Jasně. Mají ropu… já vím. Prej to není fér a můžou si takové experimenty dělat. Nerad to říkám, ale i kdyby ČR měla ropu, tak by to nějakým záhadným způsobem posrala a nechala si ji vytunelovat…. doslova. Taky nemůžete pochopit, jak třeba takové Švýcarsko, které má mizernou polohu, mizernou půdu i náročnější klima, se má lépe než země v srdci Evropy? Děláte si jakože srandu? Vedle Němci berou 2x tolik, pod námi Rakušani berou 2x tolik, nad námi vobří Poláci a jen co by kamenem dohodil Slovinsko … nejbohatší Slovani. A my? My máme silnice na sračky a 8 hodinovou pracovní dobu.
Možná vám tento text teď přijde neučesaný a přeskakující z myšlenky na myšlenku. Já bych jen rád hned na první dobrou zničil všechny argumenty typu: “Skandinávci mohou dělat experimenty se mzdou, časem a státními penězi, protože…” ; “robotizace není na takové úrovni, aby …” ; “jsme malá země, a tak…”
Pokud však přejdu k myšlence jako takové: děláme v práci ofiko 8 hodin denně, ale tak nějak víme, že to není pravda. Tu a tam musíme zařídit něco na úřadech, hodíme se na den marod, když nás bolí hlava, se sexy kolegyní (nebo kolegou) prokecáme zbytek odpoledne, nakoupíme na netu a vytiskneme dokumenty. Tím neříkám, že skutečně nevytváříme hodnoty. Vytváříme. Někdo pochybně, někdo bezchybně a někdo je ke všemu ještě OVB…
Nicméně pokud se od toho všeho odprostíme, tak úroveň robotizace společnosti dávno přesáhla očekávání minulých let. Ale v myšlení se zase toho tolik nezměnilo. Pořád je tu ten strach z toho, že doba je zlá, válka za rohem, Ukrajinci (jiný uprchlíci) nám berou práci (kterou slušnej Čech nedělá), každej se musí otáčet, aby něco vydělal (třeba na nový auto za 300 táců) a na dovolenou v Chor… pardón v Řec… pardón v Thaisku u bazénu.
No nevím, nějak si říkám, že sledováním FB ve 14:00 ten svět k lepšímu neposuneme. Avšak já si už dopil svoje kafčo a tak pádím něco dělat. Jo a díky za všechny ty ryby.