A tím jakože nemyslím patnáctileté kluky v rovných kšiltech a holky ve vytahané mikině, jak pokuřují říznutou trávu u skateparku. Na to seru. Tihle lidé to mohou kdykoli změnit. Tihle lidé se stylizují, protože to po nich chce třída. Společnost. BFko – best friend (for ever). Či jiná náhodná píča.
Občas jsou takoví lidé k smíchu. Občas k pláči, ale celkově jsou neškodní.
Já mluvím o stylizaci lidí, kterým je okolo třiceti a více. Stylizace do archetypů. Přejímání chování z oblečení. Hraní si na metrosexuální gaye, kteří jakože tý ženě rozumí. Hraní si na drsňáky, kteří zmlátí boxera pohledem. Hraní si na nadržený kundičky, co ho ale nikdy nevykouří na záchodě. Hraní si na enviromentální krávy, co znají dobře své tělo a čakry života. Hraní si prostě na všechny tyhle sračky místo toho, abychom je opravdu cítili ve svém srdci.
Často jezdím vlakem či autobusem směr Hradec Králové a Praha. Obě města mám rád. Mám rád i Pardubice, Brno, Hořice, Mladou Boleslav. Ale psát o tom, že jsem multikulturista, to jako fakt nebudu. Zpět k pointě. Sorry. Občas ulítnu stranou.
Takže jezdím busem nebo vlakem. A tam jsou lidé. Různýho věku a různýho povolání či studia. A tak jsem se jednou zadíval na jednu úplně obyčejnou neobyčejnou skupinku pěti lidí, všichni cca kolem 20 let. Byla tam pohodová holka. Jakože tam měla přítele a bude jednou úspěšná. V PR, kde jinde. Pak tam byl rádoby pankáč. Pankáč. Rocker a snowboardista. Taky hulili. Všichni. Každý z jiného důvodu, ale museli si rozumět. To oblečení to po nich chtělo. Rocker byl ten, který jakože ví, že je to prohnilý. Pankáč se s tím nikdy nesmíří a rádoby pankáč bydlí u rodičů, takže už tak je velkej borec, že má na sobě alespoň rádoby punk hadry. Učitelka je jako píča. Přednášky stojí většinou za hovno. Ale některý jako ne. To oblečení tenhle názor chce. To oblečení ten názor vyžaduje…
Ale pořád. Bylo jim tak cca dvacet. Středoškoláci v posledním ročníku, možná? Asi. Je to jedno. Za pět let se toho může změnit hafec. Pankáč odhodí džíny a zašlou bundu a bude makat v bance. Holka bude provázet turisty po Praze a tak.
Jenže v tom autobuse sedí i lidi, kterým je přes čtyřicet. Nebo alespoň tak vypadají. A mají potřebu se stylizovat. Do chápající mámy, která má na sobě oblečení své dcery. Do starýho rockera se setřihem na Jágra a tričkem AC/DC. Bussy paní, jenž používá handsfree a dojednává schůzky. Moc důležité schůzky. Hostí zahraniční delegáty z japonské pobočky. Jakože musí na sobě mít pěknou, ale cudnou sukýnku a tablet – ty potkávám jen ve Student Agency. Víte, ta firma má styl, tak i ty lidi mají styl.
Sorry. Mám rifle a křiváka s rozbitým zipem, ve kterým mi je zima a už se těším, až mi přijde kabát. Sorry. Nesnáším levné stylizace. Když sedím na motorce, mám kožené hadry, protože je to to nejlepší, co můžete mít – a líbí se mi to. Mám žluté kožené kalhoty. Jasně, že se stylizuji. Jasně, že se každý z nás nějakým způsobem stylizuje. Jasně, že ta laciná stylizace sere mnoho lidí. Jasně, že s tím těžko něco můžu udělat. A nakonec jasně, že ta nejděsivější stylizace pouze křičí víc, než starší pán v bekovce, který pokuřuje v kavárně oblíbenou dýmku.
Nejhorší (dle mého úplně ty nejhorší) stylizace jsou ty rádoby umělecké. Japonsko style. Třicetileté paní narvané v sukýnkách á la malá holčička ve školce. S copánky. A vyšpulenou pusou (ony by napsaly pusinkou). Vysoké boty. Lízátko v držce.
Jako! Drsní rockeři a metalisti, nesmějte se! Dlouhý kabát a nepřístupný pohled. Deset piv na stole. Počmáraný ksicht černou barvou. A pohled opravdových chlapů.
Hipster style je taky hodně k pláči. Velké brýle. Patka á la hitler – nehodlám ho psát ani s velkým písmenem. Cigareta mezi prsty a analogový fotoaparát. Ti nejvíc píšou na starém psacím stroji. Proč? Protože je to in a z emo style už vyrostli. That´s all.
Ale ani my nerdi na tom nejsme moc dobře. Big Bang Theory a Sheldon je ikona nerdů. Spousta triček s bazinga a přitom představitel Sheldona možná (kdo ví) klátí jednu holku za druhou a matiku viděl jen z rychlíku. Vždyť původně měla být postava Sheldona kurevník. To ví ovšem málokdo.
Ani my fantazáci se nesmějme. Když už jsem u toho, tak zachraňujeme svět před draky a večer zpíváme divné písničky, popíjíme medovinu a myslíme si, že jsme spíše trpaslíci než lidi. A nějaký nadržený krávě lízáme cecky. Protože tak je to v pořádku. Protože takhle to středověký škorně a stoletá halena chtějí.
Levná stylizace – ať už je jakákoli – je pořád levná. Je mizerná. Je vtipná – a co je nejdůležitější – je hloupá. Všechno, co je laciné, je hloupé.
Opravdu na sebe musíme brát oblečení, abychom byli osobnostmi? Musíme si obléknout tlusté brýle, aby lidé věděli, že jsme jakože jiní? Musíme mít vytahané hippie oblečení, abychom mohli hulit a mít nezávazný sex? Opravdu to nejde bez toho?
Omlouvám se všem, ale raději bych na ulicu viděl tisíc lidí oblečených v pytli, kteří mají tisíc charakterů, než tisíc různě oblečených lidí s charakterem jediným. Já chci potkávat zajímavé lidi a učit se od nich – a ne potkávat zajímavé designy na úplně nudných jedincích.
PS: Pro mé kamarády, kteří toto čtou: vím, že se v tom hodně poznáte. Nemusíte mi psát, že to tak není, nebo že to cítíte zcela jinak. Já vám nechci mluvit do duše jednotlivě a každému zvlášť. Noste si, co chcete a co uznáte za vhodné. Jestli se mnou nesouhlasíte, nevadí. Já vás budu vždy respektovat a svůj názor vyjádřete zde v diskuzi! 😉
Daniel Hrnčíř